FOTOgalerie

GALERIE | AUTOR | FOTOCESTOPISY | CAMERA OBSCURA

Fotocestopis Dubaj a Abu Dhabí 2020

Část 1 | Část 2

Jedním ze symbolů Dubaje je hotel Burj al Arab, v překladu Věž Arabů. Burj al Arab je postaven na umělém ostrůvku a vede k němu jediná cesta. K hotelu se dostanou pouze jeho hosté, kteří tak mají zajištěno maximální soukromí. Můžou využívat i hotelové vozy Rolls-Royce a BMW s řidičem. Svým designem má Burj al Arab připomínat lodní plachtu, proto je také přezdíván plachetnice.

Za krásným výhledem na Burj al Arab jsme si zašli do resortu Madinat. Součástí resortu je mimo jiné i tržiště (souk) Madinat.

Na tržišti je možno koupit leccos – od šperků, přes různé sošky a vázy až po látky…

… a různá svítidla.

Architektonicky je tržiště inspirováno starou kulturou. Má např. vysoké dřevěné stropy, úzké uličky, krámky jsou malé.

V resortu Madinat jsou i hotely, prázdninové domy, zahrady a restaurace. Vše je protkáno vodními kanály, …

… po kterých je možno se dopravovat mezi jednotlivými částmi komplexu na dřevěné loďce zvané abra. Z této části resortu je také krásný výhled na Burj al Arab. Burj al Arab má výšku 321 m a byl dostavěn v roce 1999. Zajímavostí je, že Burj al Arab má ze strany od Perského zálivu připomínat kříž, a proto je z této strany zakázáno jej fotit. Burj al Arab se prezentuje jako sedmihvězdičkový hotel, i když maximum je pět. Nahoře na pravé straně hotelu je heliport, který můžou využívat hosté. Dá se ale přeměnit i na tenisový kurt, což v roce 2005 dokázali Roger Federer a Andre Agassi, kteří zde sehráli přátelský zápas. Na opačné straně je pak restaurace, která má připomínat knihu, s výhledem na Perský záliv.

Pokoje jsou situovány na obě strany hotelu (modré prosklené části), mezi nimi je atrium vysoké 180 m (bílá prostřední část), nejvyšší na světě. Každý pokoj je dvoupodlažní. Zaměstnanci údajně fasují luxusní šperky, aby se ještě podtrhla úroveň hotelu (samozřejmě je při odchodu musí vrátit).

Ostrov Palm Jumeirah je dalším ze symbolů Dubaje. Je to uměle vytvořený ostrov ve tvaru palmy. Materiál na jeho stavbu byl vytěžen přímo v Perském zálivu a kameny pro vlnolamy v Hajarských horách. Na ostrově se nachází např. hotely, aquapark i soukromé residence. „Kmenem“ palmy vede jednokolejná dráha až na vrchol její koruny.

Jednokolejná dráha sice vede nad zemí, ale tvar ostrova z ní není moc patrný. Na každém listu palmy je řada domů s vlastní pláží. Sem už ale běžný člověk nesmí kvůli zachování soukromí místních. Na začátku listu je kruhový objezd a dále pak závory.

Mezi jednotlivými listy (poloostrovy) je voda, jako je vidět na této fotce.

Na špici palmy se nachází obrovský pětihvězdičkový hotel Atlantis. Nachází se zde např. podvodní apartmány s jednou zdí ve formě akvária. Při otevření hotelu v roce 2008 byl odpálen do té doby největší ohňostroj na světě.

Součástí hotelu je také aquapark s jednou z nejstrmějších skluzavek na světě (žlutá budova vlevo vypadající jako chrám), kde člověk po téměř kolmém začátku prosviští akváriem se žraloky.

Limuzína dlouhá jako autobus? V Dubaji klidně. Nezávidím řidičovi, který pak musel vycouvat…

Mall of the Emirates je další velké dubajské nákupní centrum, které bylo otevřeno v roce 2005. Je zde možno navštívit 700 různých obchodů, ale také Ski Dubai.

V Dubaji, kde teplota nikdy nepadá pod nulu, je možné si i zalyžovat. Tento zážitek nabízí kryté lyžařské centrum Ski Dubai. Nahoru je možné se vyvézt sedačkovou lanovkou nebo pomou a dolů sjet po jedné ze sjezdovek (nejdelší má 400 metrů). Kromě lyžování a snowboardování je zde možné využít i další atrakce jako zorbing, ledové koryto, stavění sněhuláka nebo se přihlásit do lyžařské školy. Zimní vybavení je zde k zapůjčení. Do ski areálu je vidět přímo z nákupního centra nebo rovnou z některé z restaurací.

A takhle vypadá Ski Dubai zvenku, taková sjezdovka v kovové tubě.

A hned od sjezdovky k druhému extrému – na pláž. Zde je zajímavě využitá ponorka pro prodej lístků do vodního parku.

A teď už zmiňovaná pláž. Městská písečná pláž La Mer se nachází ve čtvrti Jumeirah a nabízí kromě koupání a zábavy krásný výhled na mrakodrapy včetně Burj Khalify.

Okolí je velmi stylové.

A voda je průzračně čistá. Při troše štěstí lze spatřit pod hladinou rybky (spíš u vlnolamu, kam se nesmí) a v písku najít mušličky.

Vlajka SAE vznikla v roce 1971 a skládá se ze 4 pruhů v panarabských barvách, tedy zelené, červené, bílé a černé. Každá barva symbolizuje jednu arabskou dynastii. Vlajka je inspirována básní od básníka jménem Safi-u-ddin Al Hali, která říká, že činy jsou bílé, pole zelená, bitvy černé a meče červené.

Dubaj je město postavené v poušti a značnou část SAE tvoří právě poušť. A tak jsme i my vyjeli z města na pouštní safari. Užili jsme si jízdu džípem v dunách, což byl adrenalinový zážitek. Jízda v dunách je nebezpečná a je nutné mít speciální licenci. Proto jsme museli mít řidiče (na fotce). Džíp má pohon všech 4 kol a pro jízdu v dunách se upouští pneumatiky, aby auto po písku dobře klouzalo.

Udělat během jízdy ostrou fotku je takřka nemožné. Na chvíli jsme ale zastavili a užívali si poušť, kam oko dohlédlo, džípy svištící kolem a úžasně jemný písek.

Džípy často jezdí v karavanách.

Tohle byl parádní zážitek.

Při západu slunce jsme se přeusunuli do kempu v poušti, kde na nás čekala večeře. Posezení je stylové na polštářcích u nízkých stolků. Je možné také využít atrakce, které jsou ale vyloženě turistické, jako je focení se sokolem nebo…

… jízda na velbloudech. Těch nám bylo ale dost líto, protože vozili turisty jak na běžícím páse. Kleknout, nabrat lidi, vstát, ujít asi 10 metrů a znova.

Čekalo nás i kulturní vystoupení. V prvním z nich se předvedl derviš předvádějící tanec Tanoura. Derviš se točil kolem své osy asi 10 minut a předváděl různé kousky se sukní a dalšími rekvizitami. Neskutečné, že lze něco takového vydržet a pak ještě odejít správným směrem.

Druhé vystoupení zařídila šikovná břišní tanečnice.

A ve třetím kouzlil s ohněm ohňový muž. Klobouk dolů před umem všech tří umělců.

Jak je už asi patrné z předešlých fotek a vyprávění, Dubaj je spíše novodobé město, jehož rozvoj se datuje do doby nalezení ropy v roce 1966. Muzeum (minulosti) je tedy v Dubaji raritou. Toto muzeum se nachází v původní pevnosti Al Fahidi postavené roku 1787 v historické části Dubaje poblíž Dubajského zálivu. Cena vstupného do muzea jsou lidové 3 dirhamy, tedy asi 20 korun českých.

Na náměstíčku vedle pevnosti se nachází asi největší exponát – dřevěná loď s vesly.

Uvnitř pevnosti je malé nádvoří, kde jsou ukázky dobových lodí a staveb. Zde je ukázka domku s větrnou věží.

Takhle nějak vypadal život ve staré Dubaji.

Tradičním soukem, tedy trhem se vším možným, jsme prošli až k zálivu Dubai Creek.

Dubai Creek jsme přepluli na tradiční dřevěné loďce zvané abra. A dostali jsme se na druhý břeh do čtvrti Deira. Cena za přepravu je opět lidová – 1 dirham, tedy asi 6 korun.

Ve čtvrti Deira jsme navštívili trh s kořením, na kterém jsme si koupili kvalitní šafrán – nejdraší koření na světě a vanilkový lusk.

Navštívili jsme také Zlatý trh, nejznámější a nejnavštěvovanější trh se zlatem v Dubaji. Zlata tu je opravdu nepřeberné množství a jeho kvalita je přísně hlídání vládou.

Prodává se zde zlaté snad všechno od klasických prstenů, řetízků, náramků až po zlaté podprsenky, košilky a boty. Dokonce se zde nachází největší zlatý prsten na světě (tak velká ruka, která by ho nosila, ale není). Bylo pro nás celkem nepříjemné a nezvyklé, že pokud jsme se u některé výlohy zastavili, už k nám přišel prodavač a začínal nabízet. Ještě horší to bylo v postranních uličkách, kde se k nám prodavači přímo slítli jako supi a začali nás lákat do obchodů a nabízet zboží.

Dubaj je jedinečné město plné kontrastů a světových nej. Dubaji v podstatě chybí historie, což je jeden z jejích handicapů, který se snaží nahradit právě různými nej a tím se dostat do povědomí a také nalákat turisty a mozky z celého světa. Je to město, kde se neustále staví a kde se posouvají hranice architektury i technologií. Dokonce je zde prý největší koncentrace jeřábů na světě. Na jedné straně člověk vidí světová nej a velmi rychlý růst a vývoj města, ale na druhé straně vidí i ty nejspodnější lidi, kteří se na výstavbě podílí. Tito lidé jsou všichni cizinci bez vzdělání, kteří jsou rádi za těžkou (až otrockou) a špatně placenou práci ve velmi drsných podmínkách, aby uživili rodinu ve své rodné zemi. V Dubaji se staví 24 hodin denně. Zajímavé je, že v Dubaji nejsou žebráci a bezdomovci a je zde velmi nízká kriminalita a také velmi čisto. SAE jsou jednou z nejbezpečnějších zemí na světě, i když se to možná na první pohled nezdá. Tomu pomáhá nutnost obnovy pracovních i rezidenčních víz, možnost doživotního zakázu vstupu do země i trest smrti za ty nejtěžší zločiny. Specifická je i arabština. Moje tradiční snaha naučit se několik základních slov v místní řeči ve Spojených Arabských Emirátech nebyla úspěšná. Ani arabské písmo jsem za dobu pobytu nerozluštila.
Cesta byla podniknuta s radynacestu.cz.