FOTOgalerie

GALERIE | AUTOR | FOTOCESTOPISY | CAMERA OBSCURA

Fotocestopis Německo 2014

Malý okruh Německem spočíval v navštěvě Drážďan, Míšně, Lipska, Postupimi a hlavního města Berlína. Na úvod je třeba říct, že každé z těchto měst je jiné a originální, ale jedno je spojuje - pohnutá historie z období druhé světové války. Mnohá z těchto měst změnila svou tvář k nepoznání díky bombardování a pak ještě jednou, ale to už v kladném slova smyslu, při rekonstrukcích a díky nové výstavbě, která pokračuje ještě do dnešních dob. Jako mezizastávku při této cestě jsme navštívili zlatou nebo také stověžatou Prahu - matku měst. Nyní už vím, že tato označení jsou opravdu příznačná. Posuďte sami...

První zastávkou byly Drážďany, zemské hlavní město Saska, které čítá přibližně půl milionu obyvatel. Prohlídka města začala v honosném barokním komplexu Zwinger, kde se nachází vzácné sbírky.

Centrum Drážďan bylo během druhé světové války zcela zničeno. Po válce pak začala obnova města. Na snímku je vidět Frauenkirche (kostel Panny Marie), jehož obnova byla dokončena až v roce 2005. Kostel je postaven z pískovcových kvádrů. Fragmenty, které zbyly z původního kostela, jsou zabudovány na stejná místa a lze je poznat podle černé barvy. Okolní domy, ač to na první pohled nevypadá, jsou také nově postavené (podle historické předlohy). Stavební firmy, které se chtěly zapojit do obnovy Drážďan, si mohly vybrat, který dům postaví. Drážďany mění svůj vzhled rok od roku k lepšímu, ale ani 70 let po válce není jejich rekonstrukce zcela dokončena. Je to takové nové staré město.

Jedním z drážďanských nej je 102 metrů dlouhá mozaika s názvem "Knížecí průvod". Mozaiku tvoří 25 000 kachliček z míšeňského porcelánu. V pozadí je vidět Frauenkirche.

V téměř každém městě nesměla v našem programu chybět návštěva nějaké sympatické nebo vyhlášené kavárny. V Drážďanech byli, spíše než káva, zajímaví všudypřítomní vrabci. Bylo sice zakázáno je krmit, ale nechtěně nadrobené pečivo od zákazníků si stejně našli.

Blízko břehu Labe a kousek od Hofkirche je malý parčík s fontánou. Nejvíce mě ale zaujala zvláštní hra světla prosvítajícího skrze koruny stromů na zem.

Hra světel a stínů v Hofkirche v Drážďanech.

Významnou budovou tvořící tvář i jméno Drážďan je Semperova opera. I tato budova byla za druhé světové války téměř zničena, znovuotevření proběhlo v roce 1985.

Zajímavým architektonickým úkazem v Německu je nenápadné skleněné zastřešování "dvorů" mezi budovami. Samotný pohled na střechu a oblohu je pak abstraktním uměleckým dílem.

Druhou zastávkou na naší cestě bylo malé, ale světově zámé město Míšeň. Pohled na Míšeň a Labe ze zámku Albrechtsburg, který je dominantou města.

Zátiší jednoho z dvorků zámku Albrechtsburg působilo příjemnou dobovou atmosférou.

Nenápadná úzká ulička vedla k sympatické malebné kavárně.

Největším zážitkem z Míšně byla návštěva manufaktury na výrobu porcelánu. Zruční pracovíci nám ukázali celý proces výroby slavného míšeňského porcelánu. Vše se dělá ručně, včetně malování. Ruční práci odpovídají i ceny, které nejdou pod 40 Euro (cena "obyčejného" bílého hrníčku s talířkem na kávu).

Další město, které jsme navštívili, bylo Lipsko. Lipsko přímo vybízí k návštěvě jedné z nejstarších kaváren v Evropě "Zum Arabischen Cofee Baum". Prostředí je útulné, výhled krásný, obsluha byla sice pomalejší, ale zato v oblečení, které perfektně zapadalo do stylu kavárny, káva a dezert výborné.

Podloubí v Lipsku.

Momentka z Lipska - vrabci zdobili strom jako vánoční ozdoby. Ráno to byli téměř jediní tvorové, které jsme ve městě potkali.

Jeden netradiční pohled na architekturu Lipska.

Dalším místem, kam jsme zavítali, bylo hlavní město Braniborska - Postupim. Zde jsme navštívili rokokový zámek Sanssouci a přilehlý stejnojmenný park, které patří mezi památky UNESCO. Na fotografii je pohled na zámek Sanssouci, terasy s vinnou révou a fontánu se zlatými rybkami.

Pohled na zámek Sanssouci, terasy a všudypřítomné barevné květiny.

V rozlehlém parku Sanssouci je nepřeberné množství různých květin a rostlin.

Další příklad krásné flóry v parku Sanssouci. Rostliny zde pocházejí z různých koutů světa, každá část parku je detailně sladěna a rostliny perfektně opečovávané.

V parku Sanssouci stojí několik paláců a každý z nich je originální. Zde Nové Komory (Neue Kammern), sad a v pozadí historický větrný mlýn.

Zelené zákoutí kousek od Římských lázní v parku Sanssouci.

Poslední zastávkou malého okruhu Německem bylo samotné hlavní město Německa a 5. největší město v Evropě - Berlín. Berlínská televizní věž je se svojí výškou 368 m nepřehlédnutelnou dominantou města. Nahoru se dá vyjet výtahem (po průchodu bezpečnostním rámem a prohlédnutí zavazadel rentgenem). Odměnou je pak výhled na celý Berlín a blízké okolí.

Výhled na Berlín z televizní věže.

Pohled z berlínské televizní věže na řeku Sprévu, Berlínský dóm a rozestavěnou repliku berlínského zámku. Moderní budova před berlínským zámkem je Humboldtův box, kterému se také říká berlínské UFO. Tato budova slouží k propagaci budoucího berlínského zámku. Berlínský zámek pojmenovaný Humboldtovo centrum by měl mít tři dobové stěny a jednu moderní. Jeho hlavní využití bude pro sbírky umění. Tato stavba je také tématem mnoha diskuzí. Má smysl postavit repliku něčeho, co tu už bylo? Nebylo by lepší postavit něco nového? Na to si zřejmě musí odpovědět každý sám, ale určitě to stojí za zamyšlení.

Smutný pohled na ruinu františkánského klášterního kostela z roku 1250. Kostel byl zničen 3. dubna 1945 během druhé světové války. Třetí budova za františkánským kostelem je další, tentokrát barokní farní kostel. Úplně v pozadí je řeka Spréva.

Tady mě zaujal nevšední pohled na kostel z ptačí perspektivy. Jedná se o Marienkirche, druhý nejstarší kostel v Berlíně. Ani tento kostel se nevyhnul poničení za druhé světové války a nynější podobu mu vtiskly následné rekonstrukce. Nalevo od kostela se nachází Neptunova kašna. Typickým znakem Berlína je růžové potrubí, které vede celým městem. V Berlíně je totiž vysoká hladina spodní vody, ta je odčerpávána a vedena právě tímto potrubím.

Ampelmännchen je panáček ze semaforu, další typický symbol Berlína. Původně býval na semaforech u přechodu pro chodce v bývalé východní části Berlína, kde přetrval dodnes. Navíc ho převzala i bývalá západní část, kde měli původně jiného panáčka. Ampelmann je značka, která prodává suvenýry s tímto panáčkem. Existuje i Ampelmann kavárna a restaurace.

Braniborská brána, asi nejznámější památka v Berlíně. Byla postavena v klasicistním stylu v 18. století. Nahoře je umístěna tzv. kvadriga - vůz tažený čtyřmi koňmi řízený bohyní vítězství Victorií.

Tmavě šedé dlažební kostky vyznačují linie, kde stála Berlínská zeď. K rozdělení Berlína na východní a západní část došlo během studené války 13. 8. 1961, kdy se započalo se stavbou Berlínské zdi. Berlínská zeď není jen symbolem rozdělení města, ale i celé Evropy. Zdi byly vlastně dvě a mezi nimi se nacházelo zakázané pásmo a strážní věže. Část zdi tvořily i původní domy, které byly zabedněny či zazděny. Délka zdi byla 155 km. 9. 11. 1989 došlo k pádu Berlínské zdi. Zeď byla zbourána a rozebrána. Zbylo pouze několik fragmentů, které slouží muzejním účelům.

Zbytek Berlínské zdi na Potsdamer Platz. Jedná se o betonové bloky o výšce 3,6 m. Za povšimnutí stojí žvýkačky nalepené na zdi, což je prý tradice podobná házení mincí do fontány.

Památník holocaustu byl otevřen v roce 2005. Jeho výstavbě byl věnován celý jeden blok v centru Berlína. Autory památníku jsou Peter Eisenman a Richard Serra. Památník tvoří 2 711 betonových kvádrů o stejné šířce a tloušťce uspořádaných do matice (v řadách za sebou), kvádry se liší výškou a úhlem naklonění. Paradoxem je, že látka, kterou jsou betonové bloky natřeny, byla vyrobena firmou, která právě za druhé světové války vyráběla Cyklon B. Cyklon B se používal v plynových komorách koncentračních táborů. Tohle místo má zvláštní a jedinečnou atmosféru. Při procházení mezi "stejnými" šedými betonovými bloky jsem si připadala tak trochu ztracená. Byl to účel?

Jiný pohled na památník holocaustu, tentokrát je dobře vidět uspořádání bloků. Zároveň uvnitř památníku vzniká zajímavá hra světel a stínů.

Tato originální a velice svérázná socha, která mě zaujala na první pohled, je památník Giordana Bruna u vstupu do stanice metra na Potsdamer Platz.

Další zajímavá kavárna Kaisersaal u Sony Centra. Tuhle jsme bohužel nenavštívili.

Berlín je městem moderní architektury, což je vidět na každém rohu. Zde se jedná o moderní střechu historické budovy Zeughaus, kde sídlí historické muzeum.

Interiér Sony Centra. Sony Centrum je zajímavým příkladem moderní berlínské architektury. Autorem budovy je Helmut Jahn. Sídlí zde nejoblíbenější kino v Berlíně, různé restaurace a každoročně se tu koná filmový festival Berlinale.

Sony Centrum má impozantní střechu. Celé centrum působí otevřeně, vzdušně a velmi světle - těžko se zde hledá hranice mezi exteriérem a interiérem. Vzhled interiéru závisí na denní a roční době a počasí.

Budova Deutsche Bahn sousedící se Sony Centrem. Architektem je rovněž Helmut Jahn a budova je celá prosklená.

A nyní už slíbená Praha. Staroměstské náměstí a zejména Staroměstská radnice s Orlojem je jedním z turisticky nejnavštěvovanějších míst v Praze. Takhle to vypadá před Orlojem za dest minut celá. Dále je vidět Chrám Matky Boží před Týnem neboli Týnský chrám.

V centru Prahy jsme objevili Jindřišskou věž, ze které je nádherný výhled na celou Prahu. A je opravdu stověžatá. Jen z tohoto pohledu je možné spatřit Kostel sv. Tomáše, Pražský hrad, Staroměstskou radnici, Kostel sv. Mikuláše, Týnský chrám, Kostel sv. Salvátora a mnoho dalších věží a věžiček.

Secesní Fantova kavárna je součástí Hlavního (Wilsonova) nádraží a v nedávné době prošla rekonstrukcí. I zde se objevuje nápis "Praga mater urbium", tedy Praha matka měst.

Na závěr přidávám poslední fotografii "oken", tentokrát střechu Hlavního nádraží v Praze. Není sice supermoderní jako v Berlíně, dokonce není ani tak úplně prosklená, spíš dost vysklená, ale o to zajímavější.

Byla to náročná cesta, mnohé jsme viděli, mnohé zažili a objevili další kus světa, kultury a jak už je mým zvykem vyfotili mnoho nových oken (nejen) a kavárniček. Zajímavé je porovnání Berlína a Prahy. Právě ve městě jako je Berlín si člověk uvědomí krásu a cenu historické Prahy. Naopak těžko lze v Evropě hledat město s tak velkou koncentrací moderní architektury jako má Berlín.